Možná hodně prázdninový, výsledky tentokrát nebyly úplně nejtřeskutější. Ale když je taková pohoda, nejde o ně v první řadě.
Můžeme u nich ale rovnou zůstat, protože nejlepší v brutto soutěži Jindřich Hrabák zapsal skvělých 82 ran a utekl ostatním o dvanáct a víc. V handicapových kategoriích se pochopitelně zlepšovalo, ačkoli stablefordů nenahrál nikdo přes padesát. Ono to totiž s tím hřištěm v kondici bylo vachrlaté...
Přestože jsou Poděbrady blízko Praze, hra tady není tak drahá jako kolem hlavního města a všichni mají o zdejší osmnáctce dobrou povědomost, ve spoustě flightů znělo, jak dlouho už tu kdo nebyl. A ukázalo se, že je celkem obtížné udržet v paměti hřiště s tolika rozmanitými jamkami, s tak bujnou vegetací a častými vodními překážkami, mezi nimiž se navíc střídají příčné i podélné.
Otázky, kde je voda, jak se fairway vlastně stáčí, nebyly ojedinělé. A pak jsou tu ony dvě proslulé lesní jamky, které občas rekreační hráči vynechávají a v chladném období po přechodu na zimní greeny se nehrají vůbec. Mimochodem, greeny a půda kolem nich obou procházejí rekonstrukcí, a budiž řečeno, že navzdory viditelné snaze nebylo jamkoviště na třináctce úplně regulérní. Pro všechny stejné, pro výsledek samozřejmě překážka.
Pihu na kráse vyvážila celková tvář hřiště. V roughu zastřiženém tak akorát bylo možné celkem v pohodě najít míč a mnohde bylo možné hrát i z vody, protože hladiny potůčků a struh byly v červencovém počasí velmi nízko. Pochopitelně, Poděbrady mají místa, že když tam pošlete balon, buď se s ním můžete rozloučit bez hledání, nebo víte, že až k němu dojdete, bude jeho pozice hratelná jen nouzově a v krkolomné pozici. Z kořene stromu, zpod hustých větví, a tak podobně.
To je ovšem kouzlo SEAT ProRace Golf Tour, že nabízí v průběhu sezony tolik rozmanitosti. Pravidelným hráčům netřeba připomínat, že předchozí zastávka byla v kopcích liberecké Ypsilonky, zatímco tady se otevřela typická polabská placka.
Domácí hráči nebyli až tak překvapeni zvoleným navrtáním, zato méně obeznámené účastníky s nižšími handicapy přiměly některé pin pozice k hlubokému zamyšlení. Kdo je tak dobrý, že útočí na green v regulaci, musí samozřejmě vždycky dobře zvážit první ránu, pro Poděbrady ale platí nutnost dobré "tee strategie" o to víc.
A nevydařený nebo i krátký odpal všechno ještě zesložiťuje, což zažily i některé dámy, jejichž kameny tu a tam neležely od pánských tak daleko, jak bysi představovaly, takže tyto jamky jim přišly spíš delší. Ale mohl to být i optický klam, vždyť dvě ze tří handicapových kategorií vyhrály právě ženy - Michaela Matoušková (0 - 18) a Ingrid Ďásková (18 - 36).
Nejvíc stablefordů a zároveň největší snížení ovšem spadá logicky do kategorie 37 - 54. Pavel Švec ze základu 54 přešel rovnou na 43, stejnou porci 47 stablefordů uhrál ještě Jiří Vašek. A že domácí prostředí není zárukou ani automatickou výhodou, o tom svědčí fakt, že ani jeden ze čtyř vítězů nebyl z GC Poděbrady.

Nezvyklé prostředí rondokubistické klubovny s interiérem ve stylu art deco z dvacátých let minulého století a k tomu usilovný a vždy příjemný catering doplnily celkově zdařilou akci. Také příště SEAT ProRace Golf Tour zůstane ve středních Čechách, ale přesune se na opačnou stranu od pražského centra. Už bude po prázdninách, a tak nezapomeňte - 8. září na Karlštejně. A bude to zase česká klasika, i když zase jiná.


Za ProRace Golf - Josef Káninský